Jaký je pyrura papoušek?

Nejdříve si povíme, že pyrura je rodu mužského a všechny názvy druhů i poddruhů se v Česku správně píší s mužskou koncovkou. Je to tedy vždy pyrura rudohlavý, hnědouchý, červenobřichý nebo opalinová mutace zelenolícího je žlutoprsý. Toto píše velmi často špatně i spousta chovatelů a i díky tomu to občas ulítne i mně a píši třeba pyrura žlutoprsá, perlová, hnědoocasá - tyhle varianty jsou všechny špatně. Pyrura je TEN, jako například TEN slon - taky nikdo neříká slon africká nebo slon indická a to ani o samicích.

Druhy pyrury

Taxonomie se čas od času mění a nevím, jestli někdo v tuto danou chvíli přesně ví, kolik máme oficiálních druhů a kolik poddruhů. Z různých zdrojů jsem dohledal, že dnes (ke konci roku 2015) máme 31 druhů pyrurů (čerpáno především z Birdlife Data Zone) a něco okolo 40 poddruhů. Dle mého často ani chovatelé pyrurů nesledují měnící se trendy a neví, že některé poddruhy již byly určené jako samostatné druhy. Ale profil rodu pyrura je složitý a orientovat se v aktuálním stavu umí málokdo. V Česku je nejrozšířenější chov pyrury zelenolícího, tento druh je i nejvíce rozšířený jako domácí mazlíček a je i ve spoustě barevných variant, tzv. mutací. Do CITES 1 spadá jen pyrura modrobradý.

Aktualizace roku 2020

Nově by měl být zařazen jako samostatný druh "pyrrhura chapmani" (česky asi pyrura horský), původně poddruh pyrura hnědoocasý horský - pyrrhura melanura chapmani. Není to o tom, že by se našel další nový druh, ale díky genetice se zjistí tak velká odlišnost, že papoušek není poddruhem jistého druhu, ale již samostatným druhem.

Vzhled pyrury

Pyrura je převážně zelený papoušek, nejčastěji s hnědočervenou skvrnou na bříšku a rozhodně důležitým rysem pro rozpoznání pyrury je typické lemování peří na hrudi, prsou či krku. Různé druhy jsou samozřejmě různě zbarvené, ale většinou převládá zelená barva peří. Jsou to papoušci spíše menší až střední velikosti s délkou včetně ocasu v rozmezí od 22 do 30 cm a váhou v rozmezí tak od 60 do 120 gramů. Délku často určuje právě jejich poměrně dlouhý, stupňovitý ocas (nejčastěji v hnědočervené barvě, jindy zelenavé). Rozpětí křídel je zhruba 25 - 30 cm. Samci a samice jednotlivých druhů se od sebe nijak neliší, není u nich pohlavní dimorfismus (rozdílné znaky pohlaví) a pohlaví je potřeba určovat analýzou DNA, či endoskopickým vyšetřením. Mláďata nejsou vždy tak vybarvení jako dospělí jedinci a celkově bývají matnější, s méně výraznými barvami, občas jim některé zbarvení chybí a projeví se až po přepeření. Jinak jsou po celkovém opeření a vylétnutí z hnízda stejní jako rodiče.

Výskyt pyrury

Domovištěm pyrury je Jižní Amerika, a to od jejího úplného severu přes rovník až pod hranici cca středu tohoto jižního kontinentu, nevyskytují se jen v jeho jižním cípu. Různé druhy se vyskytují na různých územích prakticky všech států Jižní Ameriky od nejsevernější Venezuely, přes Brazílii až po Argentinu. Žijí po celé šíři kontinentu, od západních And, přes Amazonskou nížinu až po východní Brazilskou vysočinu. Najít je můžeme převážně v deštných pralesích a v zalesněných částech hor, v nižších nadmořských výškách, i když najdeme druhy pyrurů i ve vyšších nadmořských výškách, do 4000 m.n.m (pyrura rudohlavý). Nejčastěji se zdržují v blízkosti vodních toků (velmi rádi se koupou), vodopádů, kde je vysoká vlhkost vzduchu a zdržují se zpravidla ve vysokých korunách stromů. V domovině se většina papoušků drží v menších skupinách, čítajících zpravidla od 6 do 30 jedinců. V době hnízdění se jednotlivé páry vyčleňují a fungují jen ve dvou. Větší hejna je možno ojediněle pozorovat pouze při přeletu za potravou. Pyrurové nejčastěji hnízdí v dutinách stromů, jiní vyhledávají skalní rozsedliny. Jsou ve svém přirozeném prostředí velmi plaší, často dobře maskovaní a jejich přítomnost prozrazuje pouze jejich křik, pokud jsou vyrušeni.

Chov a odchov pyrury

Pohlavně dospělí bývají okolo prvního roku života, ale často se stává, že zahnízdí až okolo druhého roku. Snůšku obvykle tvoří 2 - 8 vajec, z nichž se po 21 - 24 dnech (u různých druhů) inkubace líhnou holá a slepá mláďata. V hnízdě zůstávají dalších 7 - 8 týdnů, mláďata krmí oba rodiče. Po vylétnutí z hnízda jsou mladí ptáci ještě další 3 až 4 týdny krmeni, poté jsou již zcela samostatní. Mladí pyrurové otevírají oči 10. - 11. den života a kroužkujeme je cca 13. - 15. den. Vydrží krátkodobě i teploty okolo 0°C, ale pokud se chovají v zajetí, tak je nutné, je z venkovních voliér přemístit do zimoviště, ve chvíli kdy teplota vzduchu dojde k hranici 10°C, resp. i dříve, tedy již při vyšší teplotě. Přes zimní období se v našich zeměpisných šířkách drží teploty celodenně spíše kolem nuly (ač jsou zimy čím dál teplejší), ale právě proto pyrurové nemohou být přes zimu venku, podobně jako andulky třeba. I toto zimování má pak jistě vliv na kvalitu snůšky, jsou to přeci jen ptáci z teplých, tropických oblastí Amazonie a jsou k tomu geneticky vybaveni, uzpůsobeni. Pyrurové bývají často ručně dokrmováni, ale není to vůbec potřeba.

Charakter pyrury

Jaký je tedy pyrura papoušek? Jaký má charakter, osobnost, čím vyniká? Jak jsme si už napsali, je to velmi atraktivní, často krásně zbarvený papoušek. Jsou to velmi inteligentní a učenliví ptáci a spadají do středně velkých papoušků a to i díky tomu své inteligenci, například si přidržují potravu nohou. Pyrura odchovaný pod rodiči se dá velmi často i rychle ochočit a během pár týdnů můžeme mít doma až dotěrného mazlíčka. Nicméně je možné koupit i ručně dokrmeného pyruru, který je správně dokrmován, společně se svými sourozenci, či dalšími papoušky, aby byl dobře socializovaný. Rozhodně vždy kupujeme řádně odstaveného papouška a nejlepší je si vždy prohlédnout celé zázemí chovatele. Tak jako tak je to velmi zvědavé, hravé a neposedné zvířátko, které musí vše důkladně prozkoumat. Je to úžasný letec a vzdušný akrobat, jeho rychlé změny letu jsou až neuvěřitelné. Ale není výjimkou, že často chodí i po zemi. Je to malý cenově dostupný a na péči nikterak náročný papoušek, který se dožívá zhruba 20 - 30 let. Vždy bychom si měli dobře promyslet, jestli si i takového zmenšeného aru pořídíme, často se z něj stává až závislák na svém lidském příteli a takový papoušek rozhodně potřebuje více pozornosti než třeba pes. Je to takový klaun, džouker, který chvíli neposedí, ale zase to vynahradí svou velkou oddaností a dokáže ležet na vašem klíně, břiše a přijímat s přivřenýma očima hlazení až do úplného usnutí. Říká se, že jsou na druhém místě za papouškem kakadu, pokud jde o mazlení. Jsou to tedy milí, přítulní papoušci, kteří zpravidla nemají agresivní povahu, mimo výjimek v hnízdním období. Je důležité jim poskytnout i velkou misku na koupání nebo je brát třeba do koupelny do umyvadla, protože se velmi rádi koupou.

Zvukový, hlasový projev

Naučí se pyrura mluvit? Je to lépe pohybově, než slovně nadaný papoušek. Co se nějakého opakování týče, naučí se i pískat nebo různě mlaskat, ale minimum slovíček. Jeho slovním projevům budete často rozumět jen vy a ostatní se budou muset více soustředit, aby jeho slovíčkům rozuměli. Ale samozřejmě se najdou ukecané výjimky :) Nebývají nijak hluční (ale opět výjimka potvrzuje pravidlo), v porovnání například s podobně velkými, příbuznými aratingy nebo mníšky, kteří se projevují často o poznání hlasitěji a více křičí. Nicméně, jako u všeho na této stránce, platí, že vždy záleží na konkrétním jedinci, na to jak se mu věnujeme, jak jej vychováváme a v neposlední řadě i na genetickém fondu, jaký pyrura to nakonec bude. Častokráte jsem četl o tom, že pyrura je velmi ukřičený papoušek. V zásadě je to ale tichý papoušek, který si svým chováním umí získat srdce spousty "mazlíčkářů". U nás je Penny opravdu tichý papoušek, který si zakřičí jen při nějakém poplachu - venku proletí jiný pták. Kdežto Ártů, to je opak a ten bude i křičet i jen tak, že je tu s manželkou sám.

Jídelníček pyrury

V přírodě vyhledávají různé plody, ovoce, bobule, semena, rašící pupeny a díky činnosti člověka, především těžbě dřeva, odlesňování, tak vyhledávají i nové možnosti a celkem často dělají nálety na zdejší kukuřičná pole a místním zemědělcům dělají značné škody. Doma, v zajetí bychom se měli snažit dělat jídelníček dostatečně pestrý. Pyrurové nejsou nikterak vybíraví a po pár pokusech často snadno přijímají i nové druhy potravy, především ovoce a zeleninu, které jim nabízíme. Měli bychom jim předkládat nejen suché směsi zrní, ale i máčené a naklíčené zrní, také zelené, bylinky a určitě nějaké čerstvé větvičky na okus, dále jen minimum ořechů (jsou dost tučné). Je toho spousty, pestrost by měla spočívat v obměně, nikoli v tom, že se budeme snažit v jeden den do nich nacpat od každého trochu - to ani není žádoucí. Rosemary Low na jednom semináři říkala, všeobecně o papoušcích, že by měla být třetina zrní, třetina granulí a třetina ovoce se zeleninou. Jinde jsem četl, že ovoce se zeleninou by měli tvořit 50% přijímané potravy pro pyrury. Orientačně by měl pyrura přijímat cca 13% své váhy. Ale to stejně nespočítá nikdo přesně. Máte určitý odpad, minimálně ve slupkách ze zrní a pak také často ovoce jen rozmačkají v zobáku, spolknou vlastně šťávy a pak dužinu zahodí. Rozhodně bychom měli denně dávat do čistých misek dávku jídla na ten konkrétní den, případně pokud máme možnost rozdělit denní porci do dvou až třech dávek. V přírodě mají období hojnosti a blahobytu, co se týče potravy a pak také nouzi a chudší jídelníček - to ovlivňuje snůšku a její četnost. I proto bychom v zajetí neměli stále krmit vydatně a relativně tím regulovat počet snůšek za rok. U pyrurů jednou, max. 2x do roka. Více o vhodné nebo nevhodné stravě.